Kandidáti mají za sebou první desítku veřejných debat, většina se už rozmluvila a amatéři zůstali amatéry. Je evidentní, že druhé kolo prezidentské volby přinese do českých domácností bolestivou volbu – Zeman nebo Fischer?
Nebudu popisovat plusy a minusy obou kandidátů, to si můžete přečíst kdekoliv jinde. PowerPointový večer ukázal zoufalou nudnost většiny kandidátů, Miloš Zeman doslova zazářil. Mezi slepými je jednooký králem a proto pár Zemanových emocí sklízí již po týden virtuální potlesk.
Přestože z mnoha důvodů nejsem fanouškem Jana Fischera, pokusím se nastínit, proč má ztělesnění statistika silnou šanci na hradní kancelář a budu tak jemně oponovat Jindřichu Šídlovi.
Nebýt vidět (a vyhrát)
Jan Fischer snad ve všech průzkumech nyní vede. Ti, co jej však vidí ve veřejných debatách, jsou z něj zklamáni. Zoufale mu chybí charisma a většinu témat má našprtanou. Komentátoři se tak víceméně shodují, že takto prezident nevypadá (Fischer to už slyší i veřejně, vznikají proti němu antikampaně a poměrně rozsáhlé iniciativy na Facebooku i jinde).
Proč to není rozhodující? Protože rozhodne masa osmi milionů oprávněných voličů. Pokud očekáváme zhruba 70% účast (což je zhruba odpovídající, když velkých voleb do sněmovny za posledních deset let účastní 53 až 62%), o hlavě státu rozhodne asi pět a půl milionu dospělých Čechů. Jenže pozor, jen něco přes desetinu z nich bydlí v Praze. Z Prahy se aktuální politický vývoj zdá mnohem akutnější, než z malé vesnice u Českých Budějovic či Vítkovic. Tam Fischera naživo nikdy neuvidí.
Co bude Jan (Fischer/Novák) dělat
Jan Fischer má velmi dobře postavenou marketingovou část kampaně, komunikuje čistotu, odtržení od businessu a hlavně – od politických stran. Byť je to komentátorům znalých pozadí Honzova týmu k smíchu, ve většině republiky silně propagovaná témata rezonují.
Za tu se bude dále schovávat a z veřejných netelevizních debat pomalu vystupovat. Přímá televizní konfrontace před prvním kolem čeká Fischera jednou se třemi protikandidáty a jednou s celým rejstříkem (sedmi až deseti) soupeřů. Dají se očekávat útoky na komunistickou minulost (od Zuzany Roithové či Vladimíra Franze), ale jediným soupeřem, který dokáže statistika svou vahou pořádně podusit, je Miloš Zeman.
Pointa tkví v tom, že Miloš Zeman moc dobře ví, že musí pro svou vlastní přijatelnost středolevým voličům působit umírněněji, proto před prvním kolem do Fischera agresivně nepůjde. Navíc si Fischera do druhého kola přeje a racionálně ví, že nikdo jiný se druhému kolu volby ani na míle neblíží. Proto Jan Fischer Moravcovy debaty úspěšně odbrání, nebude sice nikterak výrazný, v průzkumech se posune na druhé místo za Zemana.
Divočina druhého kola
Miloš Zeman jednoznačně věří, že v debatách před druhým kolem Jana Fischera ztrapní tak, že jej ani Google nenajde. Pokusí se tak nastavit vnímání duelu jako zralý a vtipný expremiér proti upocenému a nudnému normalizačnímu prospěcháři.
Pokud Fischerův tým nezmění strategii, prohraje. Matador Soukup však jistě ví, že musí z Miloše Zemana udělat symbol korupce opoziční smlouvy a přestárlé politiky devadesátých let.
To se může podařit pouze nepřímo, když Fischer nebude se Zemanem nikde diskutovat. Vsadíte se?
Dva týdny mezi oběma koly volby naplní dva duely Václava Moravce, z nichž se vymluvit nejde. Tam bude přirozeně směřovat veškerá pozornost Fischerova týmu, jeho Vánoce jistě budou ve stylu debatních tréninků. Když je Fischer ubrání, má šanci uspět. Čím?
Dobří spojenci aneb vlna národní fronty/jednoty
Fischerova kampaň se pokouší nasednout na vlnu změny, vůdcovská gesta naučená Ladislavem Špačkem jsou evidentní v televizním klipu po Obamově vzoru. Právě zášť vůči duu Zeman-Klaus a étosu politiky devadesátých
let je kromě obecné frustraci z politiky Fischerovým největším spojencem.
Politologové ví, jak důležitá je při dvoukolové volbě tvorba aliancí. Právě ty mohou nudnému statistikovi zajistit prezidentský úřad, pokud se nenechá Zemanem zničit ve dvou televizních debatách. Jak víme v malém měřítku z nedávných senátních voleb na Praze 8, povolání frontálního principu ve jménu negativního resentimentu
(Filipiová proti KSČM) může zaktivizovat znuděnou část elektorátu.
Fischer jistě může počítat s veřejnou podporou všech očisťovačů politiky – Vladimíra Franze, Táňi Fischerové. Při kvalitní vyjednávací práci může získat Tomia Okamuru, pokud vyhrotí svou rétoriku proti politikům a využije (po Janečkovsku) poptávky ve společnosti po trestu pro ty nahoře.
O podporu Přemysla Sobotky usilovat nebude (ODS – strana zlodějů, že?), Zuzana Roithová jej (asi) nepodpoří z antikomunistického principu a Karel Schwarzenberg též pravděpodobně zůstane mimo.
Pokud se Fischerově týmu podaří prosadit vnímání kandidát lidí versus kandidát politiků, vyhraje. Jak víme z historie, těsné volby vyhrává ten, kdo prosadí své téma.
Takže zjednodušeněně:
- normální a slušní lidé versus pošpinění politici – vyhrává Jan Fischer
- zralý a vtipný expremiér versus nudný normalizační prospěchář – vyhrává Miloš Zeman
Napište mi, co si o tom myslíte.
