Reklama
 
Blog | Jakub Janda

Škrtneme si obranu vlastní země? (ze zasedání PA NATO)

Výroční jednání Parlamentního shromáždění NATO v Praze nepřineslo do obecné rozpravy o bezpečnostních tématech nic nového.  Jak jeho výborů a komisí, tak i povídání nad kávou na chodbě mezi schůzemi doslovně ilustrovalo, čím se nyní Aliance skutečně zabývá.

Přestože je Parlamentní shromáždění NATO je po právu vnímáno jako politické těleso, ve skutečnosti jde jen poradní orgán aliance, který neplní rozhodující roli v nejmocnějším vojenském uskupení světa. Jeho členy jsou zástupci parlamentů členských států, na každoroční jednání jsou však přizváni i parlamentní delegace států s partnerským statusem, takže je tradičně otevřené jednání parlamentářů různých politických zbarvení ještě okořeněno účastí zástupců například Ruské federace či Kyrgystánu.

 

Jelikož jsou účastníci jednání sesbíráni ze všech stran názorového spektra a nemívají exekutivní funkce ve svých vládách, je jednání o mnoho úrovní otevřenější. Povětšinou zkušení politici se téměř nemusí bát, že tvrdší slovní výměna vedla k mezinárodnímu skandálu, jak by tomu bylo při jednání na vládní úrovni. Třídenní hovory o klíčových tématech se tak nesly v duchu na prostředí zralých mužů poměrně vzrušených diskuzí. Přínosem několikadenních jednání je obvykle zapojení reprezentujících parlamentářů do bezpečnostních témat, kterým se v domácím prostředí většinou hluboce nevěnují a získání širšího obrázku, než je jen jejich volební obvod.

Reklama

 

 

Kredit Alexandra Vondry

 

Pro diváka české politické scény by jistě bylo překvapení slyšet projev ministra obrany Alexandra Vondry, který angličtinou silně přesahující lingvistickou znalost průměrného českého politika popisoval situaci v evropských obranných rozpočtech. Od přítomných poslanců a senátorů převážně evropských zemí a USA se mu dostalo upřímného obdivu za práci při organizaci pražského summitu NATO v roce 2002, jež měl z logistického pohledu na starosti.

 

Podle vedoucího české delegace a stínového ministra obrany Jana Hamáčka je „Parlamentní shromáždění NATO umožňuje poslancům jednotlivých členských států být více součástí aktuálních procesů, které v Alianci probíhají, neboť jsou to poslanci, kdo pak například při hlasování o rozpočtu má výraznou možnost ovlivnit obrannou politiku nejen na národní, ale i na alianční úrovni. 

 

Náčelník Generálního štábu Armády ČR Petr Pavel odprezentoval stav české armády, parlamentáři členských zemí se zajímali o její renomé armády ve společnosti a evergreen posledních let – škrty v rozpočtech. Setkání volených zástupců tak nebyly jen vyprávěnkami o světě vojáků, ani jednáním OSCE (česky OBSE) zaseklým na smrtící nutnosti konsenzu na čemkoliv, nýbrž výtečnou ilustrací současného stavu uvnitř NATO.

 

Klíčovou otázkou následujících měsíců stále zůstává Sýrie a blokace jakéhokoliv postupu v Radě bezpečnosti OSN ze strany Ruska a Číny. Přímo spojeným problémem je hodnocení operace NATO v Libyi – evropští i američtí zástupci ji mají (alespoň veřejně) za úspěšnou intervenci ve prospěch míru, zatímco ruští zástupci za selhání mezinárodního práva a hrubý faul Aliance při překroucení rezoluce vydanou Radou bezpečnosti OSN.  Jako folklór působilo hašteření ohledně jednotlivých formulací zejména ke spolupráci NATO- Rusko a k situaci v Gruzii, kde ruská delegace automaticky protestovala téměř proti jakékoliv zmínce.

 

Parlamentní shromáždění NATO proto umožňuje poslancům jednotlivých členských států být více součástí aktuálních procesů, které v Alianci probíhají, neboť jsou to poslanci, kdo pak například při hlasování o rozpočtu má výraznou možnost ovlivnit obrannou politiku nejen na národní, ale i na alianční úrovni.

 

Škrtat hloupě

 

Další rozruch vzbudli pozvaní experti, kteří rozčeřili vodu klasických národnostních půtek. Kvůli pravidlům jednání nemohu citovat přímo, pozvaní odborníci ze struktur Aliance či výzkumných institucí však poskytli širší a objektivnější obrázek, než zástupci národních parlamentů.

 

Finančí krize se poprvé v historii NATO dotýká velkých armád, kdy se prvních škrtů dočkává americká, britská i francouzská armáda. Téměř celá Evropa razantně snižuje své výdaje na obranu, bylo též zmíněno, že pouze u Polska se očekává nárůst a u Německa udržení současné hladiny výdajů na armádu.  

 

Ústředním tématem politických diskuzí se stala americká ochota přispívat na ochranu Evropy. Citované prohlášení bývalého amerického ministra obrany Gatese z roku 2011 o klesající americké motivaci platit Starému kontinentu bylo rozšířeno aktuálnější a naléhavější zprávou.

 

Americký House of Reprezentatives schválil (226 hlasy proti 196) závazek, aby se USA pečlivěji zaměřili na množství výdajů, které směřují do obranného rozpočtu, jelikož jen čtyři z osmadvaceti členů NATO utrácí ročně slíbená 2% národního rozpočtu na obranu (evropský podíl na rozpočtu NATO spadl od roku 2008 o celých 12%, z 314 na 275 miliard dolarů). Tento krok je interpretován jako zvižený prst na Evropu, která zlenivěla a z různých důvodů odmítá vydávat dostatečné zdroje na své obranné rozpočty.

 

Aliance se snaží držet plánu tzv. Smart Defense, kdy se snaží „udělat více s méně penězi“. Jak však poukázali experti, NATO spíše udělá „méně za méně peněz“, jelikož jednotlivé státy neškrtají koordinovaně, tudíž nedochází k chytré spolupráci a promyšlené synchronizaci. Jak bylo s nadsázkou poznamenáno, brzy se může státy, že všichni zrušíme vojáky  a pak se budeme divit, že je mají jen Američané.

 

 Psáno pro Respekt.cz