Úvodem je třeba ujasnit, o co šlo. Palestina měla od roku 1974 status pozorovatele u OSN, čtvrteční hlasování Valného shromáždění OSN ji však přiznalo status pozorovatelského státu. Ze 188 hlasujících států se 41 zdrželo, 138 zemí palestinské uznání podpořilo a devět delegací bylo proti.
Kromě Izraele a USA tak učinila Kanada, Panama, čtyři tichomořské mikrostáty a Česká republika. V evropském kontextu je zajímavé zdržení se hlasování Berlína a Varšavy, jinak celý Starý kontinent hlasoval pro palestinské uznání. Na českou pozici se domácí snesla kritika- opatrná z opozičního tábora a tvrdší od českých liberálů a levicových aktivistů.
Co Česká republika nemůže říct naplno
Kromě poukazování na historický vývoj a mezinárodního příslibu palestinského státu mají tyto kritiky jediný zásadní argument – českou osamocenost. Česká zahraniční politika však staví právě na momentech, kdy stojí vzdor většině kvůli principům, které považuje za správné. Tato kritika však opomíjí zásadní argument.
Proč Česko nehlasovalo se stádem a v klidu se nezdrželo, když mohlo? Pragmatická motivace o ekonomicko-výzkumném spojenectví Praha-Jeruzalém budiž nyní opomenuta. Ministerstvo zahraničních věcí uvádí, že uznání Palestiny za nečlenský pozorovatelský stát zpomalí mírový proces.
Překlad z diplomatického do reálně-politického jazyka zní:
Palestina není funkční stát, proto se nemá ani tak nazývat, (dosavadní označení entity – tedy nestátní člen OSN více odpovídá realitě) nesplňuje tak jednu ze čtyř podmínek mezinárodního uznání suverenity státu – výkon státní moci nad celým svým územím.
Teroristické hnutí Hamas si dlouhodobě střílí rakety jak chce a domnělý prezident Abbás je jen figurkou, která nejedná jménem státu Palestina jako funkčního celku.
Hamás je stále považován za teroristickou organizaci, dále na stejném území operuje další teroristická organizace Islámský džihád, sponzorovaná Iránem. Jakákoliv organizace, která střílí rakety z místa hustě osídleného civilisty a tím je sám vystavuje odvetným útokům ze strany Izraele, není státotvorná.
Proč dávat mezinárodní uznání státu do rukou politika (M. Abbas, prezident Palestinské národní autority), který reprezentuje jen část země, která je navíc rozdělena mezi různé teroristické organizace?
Doplňme, že česká diplomacie se aktivně snaží pomáhat Palestincům se stavbou funkční státní správy a v Praze hostí palestinskou ambasádu. Jednostranné vyhlášení státu (Palestina vs. Izrael) rozhodně místnímu sporu nepomůže.
Precendent takovéhoto kroku vidíme například ve sporu Makedonie s Řeckem či na Kypru.
Tak lze číst české NE.
———————————————————–
Chcete automaticky DOSTÁVAT NOVÉ ČLÁNKY z webu JakubJanda.com?
- mrkněte na Facebook
- koukněte na Twitter. Follow @JakubJanda_com
Díky za přízeň. Když mi za něco budete chtít vynadat, napište mi email. Jakub Janda